Pepo čteš samé deprivanty, úpadkáře
tuhle jsem měl zkoušku z předmětu Řízení lidských zdrojů. Jelikož to zkoušel chlapík z Akademie věd, co zkoušel poprvé v životě, já byl jeho čtvrtým v pořadí, odskočili jsme až k Janu Lucenburskému a tedy i k ideálu, nebo řekněme k cestě rytíře. Otázkou bylo zhodnocení jeho vlády. My Češi to vnímáme jako ztrátovou dobu,ale on v podstatě naplňoval ideál rytířství a hájil celoevropské zájmy ač na úkor Českého království.
Ona otázka je ujetá od počátku, podle mne: nejde o rytíře, nebo motorkáře....pokaždé půjde o lidi, kteří ne že mají srdce na pravém místě, to je zavádějící nonsens,ale budou vyznávat jistý způsob individuality, nějaké základní hodnoty. Ono třeba : co neubrzdíš,neukecáš má i jiný význam. Například to, že každý ručíme za své činy. Tenhle svět nefunguje podle řádu, to je dojem pro optimisty, tenhle svět / dnešní doba / funguje krok či dva za vlastním děním. Takže jakékoliv přirovnávání k rytířskému řádu či podobným systémům je víc věc nostalgie a pocitu nedostatku nadřazenosti vlastní zodpovědnosti ke svým činům, proto to přirovnání k řádům cti.
Co bude a nebude? dovolím sicitaci Borovského: Lidé jsou pořád stejní, nic je nezmění, jako když stokráte plivneš do moře- ono se nezpění.
Čili: člověk v podstatě touží po řádu, úplná anarchie je nesmysl ( a že jsem při srovnání tenhle řád a anarchie anarchistou ...
))) ) tak pokaždé počátek svobody jedince počíná tam, kde končí svoboda druhého jedince ! Což byl v podstatě i řád rytířství jenž toto nazýval bratsrstvím v řádu, ve zbrani....doba se mění, význam zůstává.
My jsme "bratry" v zálibě, zájmu....ale přes tohle vnější poznávací znamení inklinujeme nejspíše stále k té původní myšlence.
Poutník na cestě je bratrem druhému poutníku. Nepředáváme si stigma, historii, jde o moment setkání, o moment té chvíle. Tvoří pouta okamžiku, jenž někdy končí společně s tou chvílí , někdy přetrvají navždy
Nežijeme minulostí. Žijeme přítomností a zítřkem
Ale to už je asi moc nadnesené vyjádření
