Jak jsem viděl závod v Mostě já
Napsal: úte srp 05, 2008 14:18:10
Kvalifikační trénink proběhl v celku v pohodě. Pod oblačnou oblohou za mírného větru jsem se docela cítil dobře a jen jsem se modlil ať nezaprší. Jel jsem jako první, první trénink takže asfalt ještě byl poměrně studený a tak jsem ho pojal jako připomenutí trati a otestování chování motorky. Bohužel někteří soupeři to pojali jinak a tak asi 6 konkurentů to postupně během 25 minut složilo do kačera. Nevím asi se dost v noci nevyspali a tak si řekli, že to dospí na okruhu s motorkou. Brzdné dráhy ven ze zatáček kvapem přibývaly, ale naštěstí se nestalo nic vážného a byl tady konec tréninku.
Přes oběd snad všichni kdo měli co dočinění s motorkami chodili s hlavou pozvednutou k nebi jak kdyby vyhlíželi ufo. Nicméně se horlivě diskutovalo zda bude nebo nebude pršet. My jsme se rozhodli počkat vzhledem k tomu, že jsme měli jen tři motorky a pokud bychom jednu přezuli měli bychom dost omezený výběr motorek. Bylo dohodnuto, že pokud začne pršet vystartuji na suchých a kluci to během mé jízdy přezují. Ale co se nestalo. V momentě kdy zazněl povel k otevření boxové uličky pro výjezd do zahřívacího kola otevřela se nebesa a vyteklo na nás snad Lipno. Během 5 minut bylo všude 5 cm vody. Mě se sevřel žaludek, protože v této průtrži startovat na gumách sice se vzorkem, ale na sucho by bylo řazení pořád za jedna a na rovince za 2. Po chvíli diskuze jsme se rozhodli nestartovat, protože by to bylo přiliž nebezpečné a dohodli jsme se, že budeme startovat z boxu až s mokrými gumami, které Marek zrovna přezouval u Halbicha. Naštěstí dostali rozum i pořadatelé a tak start odložili o 30 minut, což nám stačilo k přezutí do mokra a tak na start šel Marek. Odstartoval famózně a do výjezdu safecaru se dopracoval do poloviny startovního pole a tím dosáhl i nejlepšího průběžného umístění našeho týmu v závodě. Když zajížděl do boxu připravil jsem se já i Kuba kdyby to bylo ještě na mokrý, ale Marek jednoznačně určil, že trať již dostatečně oschla na to abych vyrazil na suchých. Jízda to byla jak do pekla. Úzká oschlá závodní stopa byla přesně na 2 za sebou jedoucí kola a každé vyjetí z ní znamenalo problém na který později doplatil Vítek při svém lehkém pádu kdy mu zadek uklouzl na mokru při výjezdu ze zatáčky. Já jsem si tedy nacvičil ideální stopu i přes jeden výjezd přes jeden obrubník do trávy a zpět.
Po mě jel Vítek, který bohužel po 3 kolech upadl a tak jsem se po chvilce oddychu opět šplhal do sedla motorky se slovy Zdrahyho“ jeď co nejdéle my tu druhou musíme přezout“.
Na osychající trati mě to začalo neskutečně bavit. Začal jsem předjíždět jednoho soupeře za druhým až do chvíle kdy jsem při předjíždění musel vyjet ze stopy na mokro a před zatáčkou jsem ho chtěl podjet, ale ejhle jak tam kopu rychlosti dolu a brzdím najednou mi tam ne a ne skočit dvojka já se řítím do zatáčky neskutečnou rychlostí na vlhku. Chvíle rozhodování, když to sklopím půjdu k zemi budu muset na mokrý obrubník nebo to vezmu rovně a zkusím štěstí v ruletě zvané kačírek. Rozhoduji se pro druhou možnost pouštím spojku a brzdu asi v 90 km/h vlítnu do kačera dupnu na řadičku ( převrácené závodní řazení) naskočí trojka. Motorka se mi roztancuje pod zadkem jak splašený býk při rodeu. Jemně přidávám plyn a za šíleného odletování kamínků vyjíždím na trávu spíš na led ani nevím jak, ale vracím se zpět a dokončuji kolo jen o 5 sekund pomaleji než obvykle. Dalších 20 kol je již ve standardním čase okolo 2:00 min. Stále sem tam někoho předjedu, ale ne už tak často. Když už mě bolí všechno kluci mě stahují z dráhy.
Další můj stint probíhá již na zcela suché trati a sem tam i sluníčka. Snažím se udržet stabilní časy okolo 2 min. Až do chvíle kdy do Matadoru potřebuji zabrzdit a při podřazování opět dvojka vypadne a historie se opakuje kačer, splašená motorka, tráva a šťastný výjezd na trať.
Poslední stint se snažím Kubovi ukrást nejlepší čas 1:58.389 na kolo, ale už jsem dost unavený. Tak, že padám skoro z motorky v zatáčkách a tu náhle škrt….škrt a já se nestačím divit. Já tu zatáčku dal NA KOLENO? Příští okruh to zkusím znovu a opět slyším škrrrrrt. Huba se mi v helmě roztahuje do neuvěřitelného úsměvu. ŘVU…. Jásám! Tak tu další opět a opět. Lidi ono to jde!!! Samou radostí zrychluji. A nakonec jsem za Kubovým časem na motorce o 10 let starší (Kuba poslední 2 jeho úseky jel na Vítkově opravené motorce, protože Vítek přišel o helmu a nemohl jinou sehnat) zaostal o pověstných jednadvacet (1 s ). Přijíždím do boxů aby si Kuba mohl užít posledních 15 min. a závěrečné kolo a průjezd pod šachovnicovým praporkem. Seskakuji z motorky jako bych za sebou neměl ani 5 kol a skáču radostí jako kdybych právě vyhrál závod MOTOGP. Už dávám zatáčky na koleno……..
[/b]
Přes oběd snad všichni kdo měli co dočinění s motorkami chodili s hlavou pozvednutou k nebi jak kdyby vyhlíželi ufo. Nicméně se horlivě diskutovalo zda bude nebo nebude pršet. My jsme se rozhodli počkat vzhledem k tomu, že jsme měli jen tři motorky a pokud bychom jednu přezuli měli bychom dost omezený výběr motorek. Bylo dohodnuto, že pokud začne pršet vystartuji na suchých a kluci to během mé jízdy přezují. Ale co se nestalo. V momentě kdy zazněl povel k otevření boxové uličky pro výjezd do zahřívacího kola otevřela se nebesa a vyteklo na nás snad Lipno. Během 5 minut bylo všude 5 cm vody. Mě se sevřel žaludek, protože v této průtrži startovat na gumách sice se vzorkem, ale na sucho by bylo řazení pořád za jedna a na rovince za 2. Po chvíli diskuze jsme se rozhodli nestartovat, protože by to bylo přiliž nebezpečné a dohodli jsme se, že budeme startovat z boxu až s mokrými gumami, které Marek zrovna přezouval u Halbicha. Naštěstí dostali rozum i pořadatelé a tak start odložili o 30 minut, což nám stačilo k přezutí do mokra a tak na start šel Marek. Odstartoval famózně a do výjezdu safecaru se dopracoval do poloviny startovního pole a tím dosáhl i nejlepšího průběžného umístění našeho týmu v závodě. Když zajížděl do boxu připravil jsem se já i Kuba kdyby to bylo ještě na mokrý, ale Marek jednoznačně určil, že trať již dostatečně oschla na to abych vyrazil na suchých. Jízda to byla jak do pekla. Úzká oschlá závodní stopa byla přesně na 2 za sebou jedoucí kola a každé vyjetí z ní znamenalo problém na který později doplatil Vítek při svém lehkém pádu kdy mu zadek uklouzl na mokru při výjezdu ze zatáčky. Já jsem si tedy nacvičil ideální stopu i přes jeden výjezd přes jeden obrubník do trávy a zpět.
Po mě jel Vítek, který bohužel po 3 kolech upadl a tak jsem se po chvilce oddychu opět šplhal do sedla motorky se slovy Zdrahyho“ jeď co nejdéle my tu druhou musíme přezout“.
Na osychající trati mě to začalo neskutečně bavit. Začal jsem předjíždět jednoho soupeře za druhým až do chvíle kdy jsem při předjíždění musel vyjet ze stopy na mokro a před zatáčkou jsem ho chtěl podjet, ale ejhle jak tam kopu rychlosti dolu a brzdím najednou mi tam ne a ne skočit dvojka já se řítím do zatáčky neskutečnou rychlostí na vlhku. Chvíle rozhodování, když to sklopím půjdu k zemi budu muset na mokrý obrubník nebo to vezmu rovně a zkusím štěstí v ruletě zvané kačírek. Rozhoduji se pro druhou možnost pouštím spojku a brzdu asi v 90 km/h vlítnu do kačera dupnu na řadičku ( převrácené závodní řazení) naskočí trojka. Motorka se mi roztancuje pod zadkem jak splašený býk při rodeu. Jemně přidávám plyn a za šíleného odletování kamínků vyjíždím na trávu spíš na led ani nevím jak, ale vracím se zpět a dokončuji kolo jen o 5 sekund pomaleji než obvykle. Dalších 20 kol je již ve standardním čase okolo 2:00 min. Stále sem tam někoho předjedu, ale ne už tak často. Když už mě bolí všechno kluci mě stahují z dráhy.
Další můj stint probíhá již na zcela suché trati a sem tam i sluníčka. Snažím se udržet stabilní časy okolo 2 min. Až do chvíle kdy do Matadoru potřebuji zabrzdit a při podřazování opět dvojka vypadne a historie se opakuje kačer, splašená motorka, tráva a šťastný výjezd na trať.
Poslední stint se snažím Kubovi ukrást nejlepší čas 1:58.389 na kolo, ale už jsem dost unavený. Tak, že padám skoro z motorky v zatáčkách a tu náhle škrt….škrt a já se nestačím divit. Já tu zatáčku dal NA KOLENO? Příští okruh to zkusím znovu a opět slyším škrrrrrt. Huba se mi v helmě roztahuje do neuvěřitelného úsměvu. ŘVU…. Jásám! Tak tu další opět a opět. Lidi ono to jde!!! Samou radostí zrychluji. A nakonec jsem za Kubovým časem na motorce o 10 let starší (Kuba poslední 2 jeho úseky jel na Vítkově opravené motorce, protože Vítek přišel o helmu a nemohl jinou sehnat) zaostal o pověstných jednadvacet (1 s ). Přijíždím do boxů aby si Kuba mohl užít posledních 15 min. a závěrečné kolo a průjezd pod šachovnicovým praporkem. Seskakuji z motorky jako bych za sebou neměl ani 5 kol a skáču radostí jako kdybych právě vyhrál závod MOTOGP. Už dávám zatáčky na koleno……..
[/b]
No a velký obdiv pro Kubu.jelikož po tak náročném víkendu sednout na motku a zajíždět takové časy. 
Kubo super 
A vy ostatní taky že jo. 
Asi by měli začít pro mě vyrábět nějaký ty slidery na helmu co? 