Reportáž z 3. CECu.
Opět předběhnu MTA.
Do Brna vyrážím v neděli kolem sedmé sám, s motorkou na vleku, po cestě se ještě pokouším svolat se s Chipem, nicméně mi o dost ujel a je statečnější. Já si s tažným do 500 a vozíkem do 750 přeci jenom netroufám na dálnici provokovat rychlou jízdou. Taky to tažné nemám ještě zapsané v papírech, prostě sranda
Kolem desáté dorážím do Brna, do boxů a hned příjemné překvápko - dorazil i Zdrahy. Rychle shodíme motorku z vozíku, chipova už je ready, narovnat do boxů, vystěhovat věci. Budu spát v boxech, takže se loučím s klukama a ti odjíždí. Večer mi zpestřuje Petr z SBK, který zoufale běhá po boxech a shání imbus na povolení předního kola u šestky - to je prostě proklatá věc. Nakonec to nějak dopadá a já si mezitím přihýbám z jeho koolkegu staropramenu. Potom jenom tak posedávám v boxu a najednou se dostaví na návštěvu hoši z Boss týmu, pokecáme a za chvilku jdeme spát.
I v okolních boxech se to poměrně rychle uklidňuje a kolem půl jedné už je ticho a klid.
Budíček si dávám kolem půl osmé, dělám si čaj a mažu na administrativní přejímku. Za chvilku jsou tu kluci a už to jede. Tréninky se jedou krásně na suchu, je to pohodička. Každý chvilku, jenom Kuba se hnedle vrací s povolenou stupačkou a nadává jak špaček
Není žádné horko, honí se mraky, ale jezdí se mi krásně, hrozně se mi to líbí, že není vedro a přitom to krásně drží. Nový povrch je super, nic nikde nedrncá. Po dojezdu si jedu k pumpě pro benál a když jdu zaplatit tak koukám, že se blíží i Chip.... nesundali jsme transpondér, takže ho nepustili na trať
Potom následuje klasícké kolečko s obědem a rozpravou, kterou smutně poznamenává minuta ticha za Ondru Lelka. To není moc veselá chvilka. Navíc začíná být ve vzduchu cítit voda. A bum, v okamžiku, kdy se hlásí otevření výjezdu z boxu, začíná drobounce pršet. Jako když zašťouráš klackem v mraveništi - jde se na přezovuání. Hbitě shazujeme kola z Kubovy motorky a letíme k Halbichovi přezout. V tom zmatku ani neregistruju, kdo to vlastně startuje. Protože prší furt, rozhodujeme se mít dvě motorky na sucho, dvě na mokro. Takže rychle shazujeme kola i z mojí. Sotva je všechno přezuto, vrací se kuba s mokrýma do boxů, že už je suchá stopa. Takže čekám, je sucho, dokonce na chvilu vykujuje sluníčko - to by se jeden posral, těším se jak malej kluk, že pojedu na mokru na morkých, abych si to pořádně vyzkoušel a zase nic... Takže dvě hodiny do konce a já zase sundavám kola a letím k Halbichovi na přezutí. Mladej odvádí skvělou práci a za chvilku jsou BT002 zpátky na ráfkách a montujeme je. Ještě všecko pořádně zkontrolovat a už mažu na trať. Odkroužím asi 20 minut a bum... na plexi se začíná dělat krupička.... No nevadí, říkám si, fouká vítr a motorky to rozjezdí... takže jedu pořád stejný tempo. Krupička na plexi houstne a houstne... sakra. Najednou dojíždím nějakého naháče (a bylo mi divný, že mě nějak dlouho nikdo nepředjel) a koukám, že mu slušně stříká od kola a že za ním zůstává hezky vyjetá stopička. No tak to tedy ne. V mozku něco zatáhlo ručku a já jedu jako s hnojem do boxů, jenom rychle houknu na kluky, ať připraví mokrou motorku, protože to prostě nejde. Dám ještě jedno pomaloučké kolečko a střídáme. Kuba na morkých krásně krouží a po nějakých 20 - 25 minutách signalizuje střídání. Stopa už je hezky oschlá, jenom ve Schwantzuovce a na 4 je mokro a visí tam pyžama. Do konce zbývá tak akorát půl hodiny, kroužím si to v pohodičce, protože vím, že máme slušné umístění - než jsem vyjel, byli jsme asi 51. Trať postupně nádherně osychá, takže si to maximálně užívám, a snažím se hledat stopu, dvě místa mi kurevsky nejdou - výjezd ze stadionu a právě ta 4ka, pořád mě to tam rve na obrubník.
Na časomíře nad cílovkou utěšeně ubíhají minuty a poslední kolo už tam ani není čas - vlastně přetahujeme. A už je to tady, poslední kolo - ještě si všímám ve stoupání za Schwantzem kluka, který stojí s motorkou vpravo pod věží a dumám, jak se tam asi dostal. Druhého potom vidím po čestném kolečku, jak nešťastně tlačí nějakého naháče do boxů. Nejspíš benzín.... No, mám co říkat, posledních 5 kol mi taky svítí hladový očko a vzhledem k tomu, že mám v nádrži pěnu, tak vůbec netuším, kolik tam toho vlastně mám. Ale na poslední dvě jízdy jsem tankoval plnou, takže jsem tomu nevěnoval pozornost.
Lezu z motorky a necítím záda, hrozná bolest mezi lopatkami, ale nádherný pocit, připadám si jako mistr světa, to kolečko, když vidíže kostkovanou vlajku a pak na vás mávají traťáci a ukazují palce nahoru je nádherné.
Teď už jenom rychle moto na vlek a ku Praze. Dorazil jsem před desátou, celkem pohoda. Super zážitek, krásnej závod. Veliké díky Georgovi a Zdrahymu za pomoc v boxech, super výkony od Kuby co zajel rekord a Chipa, který nebyl o nic horší.
A už se zatraceně těším na Most
