S (J)awou 555 z Děčína do Brna
Napsal: pon říj 05, 2009 14:30:27
K dlouhým podzimním večerům přikládám solidní počteníčko... 
Máte-li dobrého přítele z vojny (shodou okolností toho nejlepšího),kterého jedete navštívit na nový rok,abyste spolu vypili pár sklenek dobrého rumu,pak se vám může snadno přihodit,že jednu letní neděli zažijete velké motocyklové dobrodružství.Tak jako se to přihodilo mě,staršímu unavenému motocyklistovi,v jehož komorní sbírce motocyklů majestátně sedá prach na vlajkovou loď jménem Honda CB750.
Honda CB750 Bol,d or
Tento starší stroj již pochopitelně nestačí s dechem na záplavu nadupaných (vcelku zbytečně) vesměs převážně z valné většiny plastových supermotocyklů.Avšak na to,aby dvakrát překročil povolenou rychlost většinou ještě síly najde.Tento handicap ale není tím pravým důvodem,proč po většinu roku,i když je venku hezký slunečný den,tato ještě klasická,krásná,celokovová motorka stojí ladem.
Tím pravým důvodem je nechuť jejího majitele vyrazit do dnešní šílené dopravní džungle.Přitom když jsme v roce 1982 poprvé legálně usedali za řídítka malých (pro nás obrovských) motocyklů,byl naším největším nepřítelem podivný paragraf vyhlášky 100 „Bezdůvodné pojíždění s vozidlem v obci“.Celý den jsme ve škole nemysleli na nic jiného než na odpolední vyjížďku na fechtlovi (v mém případě Jawa 21) lhostejno kam.Většinou dobývat dívčí srdce,neboť vybaveni jakýmkoliv motocyklem,byli jsme již předem v půli cesty.I moje veškeré kapesné,určené na svačiny (20Kčs,-týdně) padlo na benzín.(litr 8Kčs,-)
Mým vysněným ideálem byla v té době překrásná Jawa 500 OHC,kterou jsem si nakonec po vojně zakoupil,nebo lépe řečeno postavil.Japonské motocykly byly pro nás vzdáleny,jako dolnorakouské vesnice pod moravskými vinicemi.
Moje Jawa 500 OHC v roce 1989 „napadena kutilem - mnou“
V té době nikdo z nás nemohl tušit,že má přijít doba,kdy si slušný ojetý japonský motocykl bude lze zakoupit za mrzské dva platy.Ale bude to skutečně pravý motocyklový ráj?
Pro někoho možná ano.Desítky křížů,kolem cest,zdobeny přílbami a motocyklovými pneumatikami někteří z nás ani nevnímají. Motocyklista vždy využíval jedné stopy zejména při složitých dopravních situacích,kdy několik proudů vozidel stojí.A tehdy prosvištěl mezi nimi.Mnozí automobilisté ale asi neví,nebo nechtějí vědět,že tato výhoda je vykoupena nepohodlím,v dešti promáčenou kombinézou a dalšími strastmi.
Tito pak se v pomalu jedoucích proudech aut baví tím,že lehce vybočí z pruhu,aby tím se škodolibým úsměvem znemožnili blížícímu se motocyklistovi průjezd.Jiní šermují divoce vztyčeným prostředníkem kolem sebe,majíce na zádi svého vozu nápis „NO FEAR“ a pod zadním nárazníkem obrovskou chromovanou koncovku výfuku.
A dobývat něžné pohlaví na motocyklu je,jak se zdá také již přežitá věc,neboť mnohé křehké dívenky nyní jezdí samy na strojích vysokých výkonů a kubatur,oděné v kůži a tvářící se velice drsně.
A tak se stalo,že nyní svoje zapálení pro jednu stopu hasím zejména renovací a shromažďováním různých historických strojů,sice většinou nízkých výkonů,ale zato krásných a účelných konstrukcí.
A tak na návštěvě u mého zmíněného přítele v Děčíně,když vykoukla z tmavého kouta garáže známá záď Jawy555,neboli tak zvaného „Pionýra“,zachytil tento můj nostalgický pohled a komentoval to slovy: „Toho fechtla už nikdo nepoužívá,jestli chceš,můžeš si ho odvézt.“
A v tuto chvíli mě napadla ta šílená myšlenka : Jedině po vlastní ose! Moje rozhodnutí přítel komentoval několika slovy o bláznovi,který si to jistě rozmyslí,či nějak podobně.
Uplynulo osm měsíců a před koncem dovolené se ohlásil Joseph,zmíněný můj přítel k návštěvě u mě, v Ochozu u Brna.Usoudil jsem tedy,že nadešel čas a zpět do Děčína jsem ho doprovázel já,vybaven několika náhradními díly na cestu (cívka,hlava,několik svíček,spojka na řetěz) a plný optimismu.Ten postupně vyprchával s přibývajícími kilometry v pohodlí autosedačky,při představě že tuto cestu budu absolvovat na fechtlovi,až vyprchal úplně,když jsme starou Jawu555 vypreparovali z kouta garáže,přičemž bylo třeba přeskládat mnoho potřebných věcí,paletu cementu nevyjímaje.
Nálezový stav
Byl pátek a cesta byla naplánována na neděli.Bylo tedy dost času na zprovoznění a po případném neúspěchu i na zakoupení jízdenky na vlak.Po několika pokusech však stroj naskočil.(Jak by taky ne,když jiskra jde a benzín taky – jak jednoduché ve srovnání s dnešními hi-tech motocykly)Bylo tedy nutné tuto obrovskou výzvu přijmout.
Po prohlídce všech částí jsme ještě s Josephem zakoupili hrst korkových zátek,neboť spojková lamela byla již velmi unavena.A večer se na pár sklenek též zastavil Luďek,také spolubojovník z vojny a k mé velké radosti oznámil,že přinese „hafo“náhradních dílů aby přispěl svou trochou do mlýna.Jak důležitá byla tato trocha jsem měl poznat v neděli.
Repase spojkové lamely krájením korkových zátek.
Sobota byla vyplněna „laděním“motoru a doplňováním chybějících částí.Provedena montáž hlavy,protože na stávající byl vyříznut závit na větší svíčku,což se dříve po stržení závitu běžně dělalo.
Zapojení elektrické instalace dle původní,rozpadající se příručky,dodané Luďkem.
Přezutí přední pneumatiky,prořízlé kdysi po nájezdu na kosu.
Výroba menšího zpětného zrcátka,vyřezáním z jiného,velkého tak,že jeho aerodynamický odpor by tlačil motocykl do leva.
Před první zkušební jízdou
Pak jsem vykonal několik zkušebních jízd do obce Kámen,což je do slušného kopce.Tyto jízdy jsem absolvoval se zařazeným třetím rychlostním stupněm (vážím 65kg),což poněkud otupilo moji ostražitost a jsa ukolébán výsledky,usadil jsem se v garáži a otevřel jsem si Budvar,sleduje přitom oba mé přátele,kterak montují na stroj spodní plechový kryt.K mojí částečné nelibosti,neboť tento kryt se musí vždy sejmout,chcete-li cokoliv seřídit,nebo opravit.Nikdy jsem neměl to štěstí tento nádherný designérský klenot na žádném ze svých strojů mít.Když ho otevřete,vypadá jako krovky brouka se žraločími žábry.(Znalci vědí)A moji dva kolegové ho trefně pojmenovali : „Kazajka Billyho Idola“
Stroj byl kompletní.Nezbytnou zelenou kartu jsem vyřídil již před cestou v Brně a nic tedy nebránilo aby Jawička,osm let stojící tiše v garáži a v době provozu zvyklá jezdit na hřiště a zpět ,vyrazila vesele na cestu,dlouhou přes 300km.
Nastala neděle 23.srpna2009.Čas odjezdu jsem stanovil na 06.30,doufaje při tom,ze spatřím vrata své garáže ještě za světla. V 05.00 ráno jsem poznal jaké mají přibližně pocity závodníci před startem rallye Paříž-Dakar.
Moje výbava: Jedny staré kleště„sikovky“ ,malý a střední šroubovák,trubkový klíč 10,plochý klíč 10/8,klíč na svíčku,nůž,nůžky,kus papíru na výrobu těsnění,dvě svíčky,jedna náhradní hlava,hadr,trocha převodového oleje, dvě kladívka přerušovače,palivový kohout,pětilitrový kanystr na benzín,mapa,svačina,toaletní papír.
V 06.30 jsem tedy usedl na svého oře se slovy: „Morituri te salutant“.Motor naskočil.Joseph mne se svým vozem vyvedl z města.Tam jsem ještě jednou poděkoval jemu a všem ostatním sponzorům a vyrazil směrem na Českou Lípu.
Byla mlha a celkem chladno,musel jsem otírat vlhké brýle,což jsem dělal tak důkladně až praskly.Dobrý začátek,pomyslel jsem si.Pak se ale náhle zastavil motor.Poslední obec,kterou jsem projel byl Františkov nad Ploučnicí.Postavil jsem Jawu na stojan a pohlédl na hodinky.07.02.Ze stroje se řinul pramínek benzínu.Po půl hodině tedy Billy Idol poprvé rozepíná svoji kazajku.Kohout je vyměněn za pár minut.Stroj přitom leží na boku jako zraněný býk.Nářadí odkládám na lžíci bagru,stojícího na cestě.
První oprava 07.02hod
Vyrážím tedy neohroženě dál.Projíždím Českou Lípou,ale v motoru nějak cuká.Nevadí ,stejně jsem chtěl natankovat.Támhle u té pumpy se na to podívám.Ale stroj se zastavuje.Čas 07.31.Dobrá Billy,podíváme se pod kazajku! Závada je brzy odhalena.Čistím ucpanou trysku a snižuji hladinu benzínu v plovákové komoře na jedinou možnou pevně nastavenou mez,která se původnímu majiteli zdála zřejmě nízká,tak udělal pilníkem ještě jednu drážku v jehle.Tankuji do kanystru a vyrážím směrem na Mimoň,Mnichovo Hradiště a Jičín.
Mlha už se rozplynula a při jízdě na slunci už přestala být zima. Motor nyní spokojeně přede a tak si mohu konečně taky dovolit jednu nevynucenou pauzu.Zastavuji tedy 22km před Jičínem.Čas 09.19.Jím svačinu a sleduji jak nade mnou krouží supi(káně lesní).Tankuji z kanystru.Potom úspěšně zdolávám Jičín a na pumpě za ním zastavuji ke druhé přestávce.Je 10.10.Kontroluji vačku a mažu plsť,aby nedošlo ke zbytečnému předčasnému opotřebení.Ale Odyssea pokračuje.V 10.25 motor opět začíná kuckat,aby se v kopci s pořádným provozem bez odstavného pruhu úplně zastavil.A Billy opět rozepíná kazajku.Čistím trysku,ale nečistoty nevidět.Výsledek nula.Vysouším mírně mastné kladívko přerušovače a měním neskutečně rozpálenou svíčku.Našlápnout nelze a tak obracím z kopce.Motor sice naskočil,ale po komplikovaném otočení (značný provoz) opět zhasíná. Celou akci proto několikrát opakuji.Začínám propadat lehkému zoufalství.Kazajku zapínám už jen na jeden knoflík.(Jeden šroubek).Opět pouštím z kopce a motor tentokrát naskakuje.Hradec Králové zdá se být v neskutečném nedohlednu.V 10.45 začíná peklo.Vyskakuje trojka.Přidržujíc rychlost nohou,začínám přemýšlet o hanebném složení zbraní.Zastavuji u obce Holovousy a pro jistotu dolévám trochu převodového oleje pro zklidnění převodovky,dobře vědíc že takové opatření je asi k ničemu.
Autobusová zastávka Holovousy
Přes tyto obtíže pokračuji v cestě,dokud jeden z nás nepadne.Trojka už vyskakuje méně,ale pořád,což mě dělá vrásky na čele v těsné,ale stylové přílbě typu „kokos“za zlomenými brýlemi na očích.V tomto rozpoložení přijíždím k pumpě u obce Sadová,asi 8km od nezdolatelného Hradce Králové.Je čas na oběd a musím dotankovat kanystr.V čase 11.52 přijíždím k čerpadlu a zjišťuji,že nelze vyřadit rychlost.Dobrá po obědě vyřeším….možná.
Řízek,chleba,okurek.Vše úhledně zataveno ve fólii.Vyhovující zřejmě evropské unii,leč téměř nepoživatelné.Útroby jsem však vyplnil.Teď přijde hořká pilulka.Oprava.S trochou nedůvěry ve výsledek narovnávám řadící páku,pokřivenou marnými pokusy o vysunutí rychlosti a s takto upraveným strojem,vydávám se na cestu.Po sto metrech marné snahy o zkrocení neposlušné převodovky zastavuji u krajnice a pouštím se do podrobnější prohlídky,kterou mi umožní pouze sejmutí zadní kapoty.To je velmi nemilá věc,ale není jiná možnost.A nyní přichází chvíle radosti.Teplo zalévá moje motorkářské srdce.Šklebí se zde na mne povolený šroub řadícího automatu,příčina všech nesnází.Utažení sice není dost dobře možné bez demontáže motoru z rámu,ale na takovéto operace dnes nemám čas.Vkládám šroubovák do drážky pod úhlem,který nezaručuje úplné dotažení,zato však zcela jistě poškodí hlavu šroubu.Potom ho dotahuji několika údery kleštěmi do šroubováku,neboť kladivo nemám.Nenapadlo mě že bych je mohl potřebovat.Ve12.10 vyrážím vesele na Hradec.Ještě není nic ztraceno.
Konečně přijíždím do Hradce Králové.Mám dobrou náladu a přistihuji se dokonce že si zpívám.Ale moje radost nemá trvat dlouho.Série semaforů zbytečně narušila plynulost mé jízdy a na jednom z nich,u velkého kruhového objezdu.motor opět ztichl.Jako bych slyšel ty nadávky řidičů okolo mě,pohodlně usazených v klimatizovaných esúvéčkách: „Co se tady motáš s tím křápem?“Jenže ono„motání s křápem“ je pro mě,dvaačtyřicetiletého nadšence rajskou hudbou,které oni nemohou porozumět. A tak v čase 12.56 usedám na obrubník velkého kruhového objezdu,abych zjistil příčinu dílčího tohoto neúspěchu.První diagnózu stanovíme pohledem na svíčku.A to mě právě není umožněno.Svíčka se protáčí ve strženém závitu a příčina ztráty komprese je odhalena.
Hradec Králové,kruhový objezd a vynucená přestávka
Luďkovu trošku do mlýna lze nyní zlatem vyvažovati,protože mě vybavil mimo jiné celou hlavou,sice špinavou,ale pro mě v tuto chvíli tou nejčistší a nejskvělejší na světě.Papírové kolečko,sloužící jako těsnění jsem vystřihl ještě v Děčíně před cestou a tak celá tato oprava zabrala pouze půl hodiny.
Konečně projíždím pod cedulí s nápisem Brno,Svitavy.Za hanebně pokořeným Hradcem zajíždím k pumpě,abych dotáhl nově namontovanou hlavu a vybavil se další náhradní svíčkou.Prodavač u pumpy,když se dozvídá, že mířím do Brna,kroutí hlavou se slovy:
„S tímhle?“Když odpovím že jedu z Děčína,pak teprve začíná kroutit pořádně.Přeje mi šťastnou cestu a já jsem pevně přesvědčen že teď už mě nemůže nic zastavit.Motor se znatelně zklidnil.Sice poklesl výkon,protože hlava má menší kompresi,ale prudce vzrostla spolehlivost a to dnes vysoce cením.
Jakási objížďka před Vysokým Mýtem mě přinutila ukázat výhodu jednostopých vozidel velké frontě čekajících aut.Na gesta nedbám a ve snaze vyhnout se nepřejícným vybočovačům volím raději chodník.Přesto někteří troubí.A mě to nevadí.Jen když motorek přede.Předjíždím takto celou frontu a nerad,ale musím odmítnout stopařku,neboť poměr výkonu mého motocyklu a její hmotnosti a taky absence zadních stupaček tuto společnost vylučuje.
Ve 14.10 projíždím okolo autodromu ve Vysokém Mýtě,odkud mi z depa mává pár znalců.Jede se zde nějaký podnik.Na trati se honí několik motocyklů kategorie supermoto,ale i pár obyčejných kapotovaných dvoutaktů je mezi nimi.V depu se chystají motokáry.I takovéto detaily pochytíte za jízdy na skvělém motocyklu značky JAWA 555.Nutno uvést,že i pár motorkářů se dnes našlo,kteří kynuli na pozdrav.Však na prstech jedné ruky spočítal by stolař tyto.
A takto dobře naladěn,zastavuji ve 14.13 u krajnice,abych dotankoval z kanystru,napil se a protáhl pokroucené tělo.
Tankovací pauza za Vysokým Mýtem
A potom už stroj bez nejmenší poruchy vrní směrem na Ochoz u Brna.V 15.09 svačím na pumpě (jak jinak) ve Svitavách a to už je velmi slibné.V 16.05 naposledy přemísťuji benzín z kanystru do nádrže a zde je nutno osvětlit,že tento stroj opravdu není vybaven na dlouhé výlety tohoto typu.Jeho nádrž pojme pouze necelé tři litry.Proto ta častá dolévání z kanystru.
Celou dobu jedu za použití druhého a třetího převodového stupně.Nenašel se kopec,který by mě přinutil řadit jedničku.Až dvě vesnice před cílem.Kopec mezi obcemi Křtiny a Březina vítězí nad dvojkou a jsem nucen zařadit jedna. Ale co na tom? V 17.00 konečně vypínám motor stroje před vraty své garáže v čase neuvěřitelných deset a půl hodiny čistého času při průměrné spotřebě paliva 3,3l /100 km.
Bojím se že příští rok budu muset vymyslet něco podobného,protože za 27 roků za řídítky všech možných motocyklů nezažil jsem krásnější „road movie“.
Děkuji vřele JAWĚ 555 a všem kdo mi umožnili tuto báječnou akci.
Radovan Scott Skotal.
Pro forum CKC - KING
Máte-li dobrého přítele z vojny (shodou okolností toho nejlepšího),kterého jedete navštívit na nový rok,abyste spolu vypili pár sklenek dobrého rumu,pak se vám může snadno přihodit,že jednu letní neděli zažijete velké motocyklové dobrodružství.Tak jako se to přihodilo mě,staršímu unavenému motocyklistovi,v jehož komorní sbírce motocyklů majestátně sedá prach na vlajkovou loď jménem Honda CB750.
Honda CB750 Bol,d or
Tento starší stroj již pochopitelně nestačí s dechem na záplavu nadupaných (vcelku zbytečně) vesměs převážně z valné většiny plastových supermotocyklů.Avšak na to,aby dvakrát překročil povolenou rychlost většinou ještě síly najde.Tento handicap ale není tím pravým důvodem,proč po většinu roku,i když je venku hezký slunečný den,tato ještě klasická,krásná,celokovová motorka stojí ladem.
Tím pravým důvodem je nechuť jejího majitele vyrazit do dnešní šílené dopravní džungle.Přitom když jsme v roce 1982 poprvé legálně usedali za řídítka malých (pro nás obrovských) motocyklů,byl naším největším nepřítelem podivný paragraf vyhlášky 100 „Bezdůvodné pojíždění s vozidlem v obci“.Celý den jsme ve škole nemysleli na nic jiného než na odpolední vyjížďku na fechtlovi (v mém případě Jawa 21) lhostejno kam.Většinou dobývat dívčí srdce,neboť vybaveni jakýmkoliv motocyklem,byli jsme již předem v půli cesty.I moje veškeré kapesné,určené na svačiny (20Kčs,-týdně) padlo na benzín.(litr 8Kčs,-)
Mým vysněným ideálem byla v té době překrásná Jawa 500 OHC,kterou jsem si nakonec po vojně zakoupil,nebo lépe řečeno postavil.Japonské motocykly byly pro nás vzdáleny,jako dolnorakouské vesnice pod moravskými vinicemi.
Moje Jawa 500 OHC v roce 1989 „napadena kutilem - mnou“
V té době nikdo z nás nemohl tušit,že má přijít doba,kdy si slušný ojetý japonský motocykl bude lze zakoupit za mrzské dva platy.Ale bude to skutečně pravý motocyklový ráj?
Pro někoho možná ano.Desítky křížů,kolem cest,zdobeny přílbami a motocyklovými pneumatikami někteří z nás ani nevnímají. Motocyklista vždy využíval jedné stopy zejména při složitých dopravních situacích,kdy několik proudů vozidel stojí.A tehdy prosvištěl mezi nimi.Mnozí automobilisté ale asi neví,nebo nechtějí vědět,že tato výhoda je vykoupena nepohodlím,v dešti promáčenou kombinézou a dalšími strastmi.
Tito pak se v pomalu jedoucích proudech aut baví tím,že lehce vybočí z pruhu,aby tím se škodolibým úsměvem znemožnili blížícímu se motocyklistovi průjezd.Jiní šermují divoce vztyčeným prostředníkem kolem sebe,majíce na zádi svého vozu nápis „NO FEAR“ a pod zadním nárazníkem obrovskou chromovanou koncovku výfuku.
A dobývat něžné pohlaví na motocyklu je,jak se zdá také již přežitá věc,neboť mnohé křehké dívenky nyní jezdí samy na strojích vysokých výkonů a kubatur,oděné v kůži a tvářící se velice drsně.
A tak se stalo,že nyní svoje zapálení pro jednu stopu hasím zejména renovací a shromažďováním různých historických strojů,sice většinou nízkých výkonů,ale zato krásných a účelných konstrukcí.
A tak na návštěvě u mého zmíněného přítele v Děčíně,když vykoukla z tmavého kouta garáže známá záď Jawy555,neboli tak zvaného „Pionýra“,zachytil tento můj nostalgický pohled a komentoval to slovy: „Toho fechtla už nikdo nepoužívá,jestli chceš,můžeš si ho odvézt.“
A v tuto chvíli mě napadla ta šílená myšlenka : Jedině po vlastní ose! Moje rozhodnutí přítel komentoval několika slovy o bláznovi,který si to jistě rozmyslí,či nějak podobně.
Uplynulo osm měsíců a před koncem dovolené se ohlásil Joseph,zmíněný můj přítel k návštěvě u mě, v Ochozu u Brna.Usoudil jsem tedy,že nadešel čas a zpět do Děčína jsem ho doprovázel já,vybaven několika náhradními díly na cestu (cívka,hlava,několik svíček,spojka na řetěz) a plný optimismu.Ten postupně vyprchával s přibývajícími kilometry v pohodlí autosedačky,při představě že tuto cestu budu absolvovat na fechtlovi,až vyprchal úplně,když jsme starou Jawu555 vypreparovali z kouta garáže,přičemž bylo třeba přeskládat mnoho potřebných věcí,paletu cementu nevyjímaje.
Nálezový stav
Byl pátek a cesta byla naplánována na neděli.Bylo tedy dost času na zprovoznění a po případném neúspěchu i na zakoupení jízdenky na vlak.Po několika pokusech však stroj naskočil.(Jak by taky ne,když jiskra jde a benzín taky – jak jednoduché ve srovnání s dnešními hi-tech motocykly)Bylo tedy nutné tuto obrovskou výzvu přijmout.
Po prohlídce všech částí jsme ještě s Josephem zakoupili hrst korkových zátek,neboť spojková lamela byla již velmi unavena.A večer se na pár sklenek též zastavil Luďek,také spolubojovník z vojny a k mé velké radosti oznámil,že přinese „hafo“náhradních dílů aby přispěl svou trochou do mlýna.Jak důležitá byla tato trocha jsem měl poznat v neděli.
Repase spojkové lamely krájením korkových zátek.
Sobota byla vyplněna „laděním“motoru a doplňováním chybějících částí.Provedena montáž hlavy,protože na stávající byl vyříznut závit na větší svíčku,což se dříve po stržení závitu běžně dělalo.
Zapojení elektrické instalace dle původní,rozpadající se příručky,dodané Luďkem.
Přezutí přední pneumatiky,prořízlé kdysi po nájezdu na kosu.
Výroba menšího zpětného zrcátka,vyřezáním z jiného,velkého tak,že jeho aerodynamický odpor by tlačil motocykl do leva.
Před první zkušební jízdou
Pak jsem vykonal několik zkušebních jízd do obce Kámen,což je do slušného kopce.Tyto jízdy jsem absolvoval se zařazeným třetím rychlostním stupněm (vážím 65kg),což poněkud otupilo moji ostražitost a jsa ukolébán výsledky,usadil jsem se v garáži a otevřel jsem si Budvar,sleduje přitom oba mé přátele,kterak montují na stroj spodní plechový kryt.K mojí částečné nelibosti,neboť tento kryt se musí vždy sejmout,chcete-li cokoliv seřídit,nebo opravit.Nikdy jsem neměl to štěstí tento nádherný designérský klenot na žádném ze svých strojů mít.Když ho otevřete,vypadá jako krovky brouka se žraločími žábry.(Znalci vědí)A moji dva kolegové ho trefně pojmenovali : „Kazajka Billyho Idola“
Stroj byl kompletní.Nezbytnou zelenou kartu jsem vyřídil již před cestou v Brně a nic tedy nebránilo aby Jawička,osm let stojící tiše v garáži a v době provozu zvyklá jezdit na hřiště a zpět ,vyrazila vesele na cestu,dlouhou přes 300km.
Nastala neděle 23.srpna2009.Čas odjezdu jsem stanovil na 06.30,doufaje při tom,ze spatřím vrata své garáže ještě za světla. V 05.00 ráno jsem poznal jaké mají přibližně pocity závodníci před startem rallye Paříž-Dakar.
Moje výbava: Jedny staré kleště„sikovky“ ,malý a střední šroubovák,trubkový klíč 10,plochý klíč 10/8,klíč na svíčku,nůž,nůžky,kus papíru na výrobu těsnění,dvě svíčky,jedna náhradní hlava,hadr,trocha převodového oleje, dvě kladívka přerušovače,palivový kohout,pětilitrový kanystr na benzín,mapa,svačina,toaletní papír.
V 06.30 jsem tedy usedl na svého oře se slovy: „Morituri te salutant“.Motor naskočil.Joseph mne se svým vozem vyvedl z města.Tam jsem ještě jednou poděkoval jemu a všem ostatním sponzorům a vyrazil směrem na Českou Lípu.
Byla mlha a celkem chladno,musel jsem otírat vlhké brýle,což jsem dělal tak důkladně až praskly.Dobrý začátek,pomyslel jsem si.Pak se ale náhle zastavil motor.Poslední obec,kterou jsem projel byl Františkov nad Ploučnicí.Postavil jsem Jawu na stojan a pohlédl na hodinky.07.02.Ze stroje se řinul pramínek benzínu.Po půl hodině tedy Billy Idol poprvé rozepíná svoji kazajku.Kohout je vyměněn za pár minut.Stroj přitom leží na boku jako zraněný býk.Nářadí odkládám na lžíci bagru,stojícího na cestě.
První oprava 07.02hod
Vyrážím tedy neohroženě dál.Projíždím Českou Lípou,ale v motoru nějak cuká.Nevadí ,stejně jsem chtěl natankovat.Támhle u té pumpy se na to podívám.Ale stroj se zastavuje.Čas 07.31.Dobrá Billy,podíváme se pod kazajku! Závada je brzy odhalena.Čistím ucpanou trysku a snižuji hladinu benzínu v plovákové komoře na jedinou možnou pevně nastavenou mez,která se původnímu majiteli zdála zřejmě nízká,tak udělal pilníkem ještě jednu drážku v jehle.Tankuji do kanystru a vyrážím směrem na Mimoň,Mnichovo Hradiště a Jičín.
Mlha už se rozplynula a při jízdě na slunci už přestala být zima. Motor nyní spokojeně přede a tak si mohu konečně taky dovolit jednu nevynucenou pauzu.Zastavuji tedy 22km před Jičínem.Čas 09.19.Jím svačinu a sleduji jak nade mnou krouží supi(káně lesní).Tankuji z kanystru.Potom úspěšně zdolávám Jičín a na pumpě za ním zastavuji ke druhé přestávce.Je 10.10.Kontroluji vačku a mažu plsť,aby nedošlo ke zbytečnému předčasnému opotřebení.Ale Odyssea pokračuje.V 10.25 motor opět začíná kuckat,aby se v kopci s pořádným provozem bez odstavného pruhu úplně zastavil.A Billy opět rozepíná kazajku.Čistím trysku,ale nečistoty nevidět.Výsledek nula.Vysouším mírně mastné kladívko přerušovače a měním neskutečně rozpálenou svíčku.Našlápnout nelze a tak obracím z kopce.Motor sice naskočil,ale po komplikovaném otočení (značný provoz) opět zhasíná. Celou akci proto několikrát opakuji.Začínám propadat lehkému zoufalství.Kazajku zapínám už jen na jeden knoflík.(Jeden šroubek).Opět pouštím z kopce a motor tentokrát naskakuje.Hradec Králové zdá se být v neskutečném nedohlednu.V 10.45 začíná peklo.Vyskakuje trojka.Přidržujíc rychlost nohou,začínám přemýšlet o hanebném složení zbraní.Zastavuji u obce Holovousy a pro jistotu dolévám trochu převodového oleje pro zklidnění převodovky,dobře vědíc že takové opatření je asi k ničemu.
Autobusová zastávka Holovousy
Přes tyto obtíže pokračuji v cestě,dokud jeden z nás nepadne.Trojka už vyskakuje méně,ale pořád,což mě dělá vrásky na čele v těsné,ale stylové přílbě typu „kokos“za zlomenými brýlemi na očích.V tomto rozpoložení přijíždím k pumpě u obce Sadová,asi 8km od nezdolatelného Hradce Králové.Je čas na oběd a musím dotankovat kanystr.V čase 11.52 přijíždím k čerpadlu a zjišťuji,že nelze vyřadit rychlost.Dobrá po obědě vyřeším….možná.
Řízek,chleba,okurek.Vše úhledně zataveno ve fólii.Vyhovující zřejmě evropské unii,leč téměř nepoživatelné.Útroby jsem však vyplnil.Teď přijde hořká pilulka.Oprava.S trochou nedůvěry ve výsledek narovnávám řadící páku,pokřivenou marnými pokusy o vysunutí rychlosti a s takto upraveným strojem,vydávám se na cestu.Po sto metrech marné snahy o zkrocení neposlušné převodovky zastavuji u krajnice a pouštím se do podrobnější prohlídky,kterou mi umožní pouze sejmutí zadní kapoty.To je velmi nemilá věc,ale není jiná možnost.A nyní přichází chvíle radosti.Teplo zalévá moje motorkářské srdce.Šklebí se zde na mne povolený šroub řadícího automatu,příčina všech nesnází.Utažení sice není dost dobře možné bez demontáže motoru z rámu,ale na takovéto operace dnes nemám čas.Vkládám šroubovák do drážky pod úhlem,který nezaručuje úplné dotažení,zato však zcela jistě poškodí hlavu šroubu.Potom ho dotahuji několika údery kleštěmi do šroubováku,neboť kladivo nemám.Nenapadlo mě že bych je mohl potřebovat.Ve12.10 vyrážím vesele na Hradec.Ještě není nic ztraceno.
Konečně přijíždím do Hradce Králové.Mám dobrou náladu a přistihuji se dokonce že si zpívám.Ale moje radost nemá trvat dlouho.Série semaforů zbytečně narušila plynulost mé jízdy a na jednom z nich,u velkého kruhového objezdu.motor opět ztichl.Jako bych slyšel ty nadávky řidičů okolo mě,pohodlně usazených v klimatizovaných esúvéčkách: „Co se tady motáš s tím křápem?“Jenže ono„motání s křápem“ je pro mě,dvaačtyřicetiletého nadšence rajskou hudbou,které oni nemohou porozumět. A tak v čase 12.56 usedám na obrubník velkého kruhového objezdu,abych zjistil příčinu dílčího tohoto neúspěchu.První diagnózu stanovíme pohledem na svíčku.A to mě právě není umožněno.Svíčka se protáčí ve strženém závitu a příčina ztráty komprese je odhalena.
Hradec Králové,kruhový objezd a vynucená přestávka
Luďkovu trošku do mlýna lze nyní zlatem vyvažovati,protože mě vybavil mimo jiné celou hlavou,sice špinavou,ale pro mě v tuto chvíli tou nejčistší a nejskvělejší na světě.Papírové kolečko,sloužící jako těsnění jsem vystřihl ještě v Děčíně před cestou a tak celá tato oprava zabrala pouze půl hodiny.
Konečně projíždím pod cedulí s nápisem Brno,Svitavy.Za hanebně pokořeným Hradcem zajíždím k pumpě,abych dotáhl nově namontovanou hlavu a vybavil se další náhradní svíčkou.Prodavač u pumpy,když se dozvídá, že mířím do Brna,kroutí hlavou se slovy:
„S tímhle?“Když odpovím že jedu z Děčína,pak teprve začíná kroutit pořádně.Přeje mi šťastnou cestu a já jsem pevně přesvědčen že teď už mě nemůže nic zastavit.Motor se znatelně zklidnil.Sice poklesl výkon,protože hlava má menší kompresi,ale prudce vzrostla spolehlivost a to dnes vysoce cením.
Jakási objížďka před Vysokým Mýtem mě přinutila ukázat výhodu jednostopých vozidel velké frontě čekajících aut.Na gesta nedbám a ve snaze vyhnout se nepřejícným vybočovačům volím raději chodník.Přesto někteří troubí.A mě to nevadí.Jen když motorek přede.Předjíždím takto celou frontu a nerad,ale musím odmítnout stopařku,neboť poměr výkonu mého motocyklu a její hmotnosti a taky absence zadních stupaček tuto společnost vylučuje.
Ve 14.10 projíždím okolo autodromu ve Vysokém Mýtě,odkud mi z depa mává pár znalců.Jede se zde nějaký podnik.Na trati se honí několik motocyklů kategorie supermoto,ale i pár obyčejných kapotovaných dvoutaktů je mezi nimi.V depu se chystají motokáry.I takovéto detaily pochytíte za jízdy na skvělém motocyklu značky JAWA 555.Nutno uvést,že i pár motorkářů se dnes našlo,kteří kynuli na pozdrav.Však na prstech jedné ruky spočítal by stolař tyto.
A takto dobře naladěn,zastavuji ve 14.13 u krajnice,abych dotankoval z kanystru,napil se a protáhl pokroucené tělo.
Tankovací pauza za Vysokým Mýtem
A potom už stroj bez nejmenší poruchy vrní směrem na Ochoz u Brna.V 15.09 svačím na pumpě (jak jinak) ve Svitavách a to už je velmi slibné.V 16.05 naposledy přemísťuji benzín z kanystru do nádrže a zde je nutno osvětlit,že tento stroj opravdu není vybaven na dlouhé výlety tohoto typu.Jeho nádrž pojme pouze necelé tři litry.Proto ta častá dolévání z kanystru.
Celou dobu jedu za použití druhého a třetího převodového stupně.Nenašel se kopec,který by mě přinutil řadit jedničku.Až dvě vesnice před cílem.Kopec mezi obcemi Křtiny a Březina vítězí nad dvojkou a jsem nucen zařadit jedna. Ale co na tom? V 17.00 konečně vypínám motor stroje před vraty své garáže v čase neuvěřitelných deset a půl hodiny čistého času při průměrné spotřebě paliva 3,3l /100 km.
Bojím se že příští rok budu muset vymyslet něco podobného,protože za 27 roků za řídítky všech možných motocyklů nezažil jsem krásnější „road movie“.
Děkuji vřele JAWĚ 555 a všem kdo mi umožnili tuto báječnou akci.
Radovan Scott Skotal.
Pro forum CKC - KING
)