Odjížděli jsme v sobotu ráno kupodivu téměř přesně v osm, abychom byli na pohodu doma kolem 16-17 hodiny. Po cca 40 km se z mé devítky za jízdy najednou ozvaly rány z výfuku, plameny a konec. Protože jsem jel poslední, jen jsem viděl vzdalující se motky, dojíždím naprázdno na parkoviště u silnice, pokouším se startovat a nic…motka točí a nechytá. Tak to jsem asi dojel, v duchi vymýšlím seznam možných závad a jako nejpravděpodobnější se mi jeví prasklý rozvoďák. Volám postupně Ladisovi, Jirkovi a Alešovi v naději, že zjistí že s nimi nejsem a společně něco vymyslíme. Po chvíli skutečně volá zpět Aleš a zjišťuje, proč nejedu. Po stručném popisu situace se vrací a já se snažím rozebrat motorku. Takticky jsem si ovšem nevzal s sebou nářadí z domu, potřebuji trubkovou desítku-sláva mám v origo vybavení, ovšem měkkou srajdu, která se protočila a bylo po klíči. Odložil jsem ho tedy do kolem tekoucí řeky, prohlížíme výbavu ostatních motorek a nic. Desítku nikdo nemá. Další pokusy startovat jsou marné, ale motka na okamžiky má snahu, ale stále střílí do výfuku. Sláva, můžeme tedy vyloučit rozvody, svíčky a diagnoza zní-špatný benzin, nemocný kohout nebo ucpané trysky. Po dohodě odjíždí Seky s Alešem zpět do města najít servis, a mezitím Jířa obchází domorodce a shání trubkový klíč. Vítězně se vrací, ale mezitím přijíždí servisní dodávka, nakládáme devítku, ale ukáže se, že maník má sice luxusní nájezdy, ale neumí motorku přikurtovat tak, aby stála, tak lezu vedle motky, držím přední brzdu a částečně i motku, aby ho při jízdě nevyhnala z auta, a jedeme do servisu. Po nekonečných 15 min dojíždíme do servisu, motka vyložena a zatlačena do dílny, Jířa s Alešem anglicko-německy vysvětlují mechanikovi vadu a mechanik nás vyhání z dílny. Postáváme tedy venku, a cca po ¾ hodině se jdeme zeptat, kdy na devítce začne něco děla. Maňána, prý za hodinu, zmetek očividně nikam nespěchá, tak číháme další hoďku a nic. Netrpěliví tedy jdeme opět učinit dotaz, jestli by nám nepůjčili nářadí, že bych si to sám rozebral, ale nepřipadá v úvahu. Na vtípky ať devítku vyměním za skůtra (bylo jich tam mraky) že něco málo doplatím a dojedu domů ve středu nemám moc pochopení a mám náladu pod psa v obavách, co s mojí milovanou devítkou může být. Po téměř dvou hodinách konečně přichází na řadu, sleduji italské mechaniky aspoň přes sklo, sundavají nádrž, připojují jiný benzin a brnk, devítka vrčí jak zamlada. Hurá, radost, úleva, Ital (podobnej Rossimu) nasazuje nádrž a jede devinu projet. Po 15 minutách se vrací, motorka je prý v pořádku, dostává šrouby a odstrojené plasty aby mohl vše ustrojit a my zatím tipujeme, co to bude stát. Odhad 30-40 éček se nám moc nepovedl, po další skoro hodině mě Rossi zkásl o 90 éček (čímž mi dost pokazil radost) a konečně můžeme odjet. Vyjíždíme z města, snažím se držet uprostřed pelotonu, kdyby mi to zase zdechlo, ale motka jede OK, obavy se vytrácejí. Vyjíždíme na Innsbruck, křižovatka, do kopce za roh a kuk, mýtná brána. Nebylo jak se vrátit, tak platíme 8 éček a jedeme na dálnici. Pohodovka asi 50 km, zdrželo mě auto, a při nájezdu do rychlého pruhu za Jířou rány z výfuku a máša opět mlčí. Zoufale troubím, jestli si Jířa všimne, ale už byl moc daleko. Tuším průser, bo sám, s mým jazykovým umem, na dálnici, to neskončí dobře. Plavmo bez motoru se snažím zajet do odstavného pruhu, jakýsi italský debil v báwu na mě vytrubuje, mává při tom pazourama, a já mám opět náladu, že kdyby zastavil, asi bych mu tu jeho sedmu předělal na šestistovku Fiata. Došourávám se na sjezd z dálnice, tlačím motku za sjezdovou ceduli do trávy, sundávám bagáž a dumám, co dál. Volat klukům nemá cenu, na dálnici by objeli půl Itálie než se ke mně dostanou, kouřím a zkouším babku nastartovat. Po chvíli trápení chytá, ale jen na volnoběh, jak přidám, plameny a rány z výfuku jako předtím. Trápím ji v naději, že ji ohřeju na větrák, a snad se voda (to už jsem byl přesvědčenej o špatným natankování) vypaří. Výsledkem byl jen výfuk vyhřátý od plamenů do běla, motka stále střílí jak Doktorův Rex na srazu a jinak nic. Mezitím je po mě sháňka telefonem, ale protože kluci jsou asi 20 km ode mě, posílám je dál, jelikož nevím, jak to celé dopadne. Při této zábavě jsem si ani nevšiml, že u mě zastavil šedej civilní pašík s policajtem. Vyptával se(?) co tam dělám, tvářil se přitom děsně komisně, takže jsem na něj čučel jak na tatara, očekávajíc malér a nic neříkal. Když zmlknul, utrousil jsem si pro sebe jooo, hochu, řeč dobrá ale pro někoho kdo ti bude rozumět, čímž zjistil, že nejsem tuzemec, trochu ubral na ksichtu a začal zjišťovat, jestli mluvím po jeho. Moje nein, nur sehr sehr wenig ho očividně vyděsilo a začali jsme se dohadovat, že tam nesmím tábořit. Snažil jsem se mu vysvětlit, že mi to nejede, že jsem natankoval v Itálii šajze benzin (přijal s úsměvem) že už jsem byl v šajze italským servise(přijal s uspokojením) a že mi to zas nejede, bo mám wasr v bandasce. Po mým ručohubo dotaze, jestli nemá nářadí, že si to opravím sám mi sdělil, že nemá, ani na stanici, která je hned prý kousek (ha ha, to známe) ať to tam prý dotlačím (asi má doma padíka skůtra,blb) to jsem samozřejmě odmítl, už jsem jednou tlačil fialovou babku a málem jsem přitom umřel při třetinovém hice než byl teď. Chvíli jsme se dohadovali co dál, až navrhl odvoz do servisu. Z mojí brilantní němčiny ovšem pochopil, že se s nima nedomluvím a i kdyby náhodou pochopili co chci, stejně nevím kde jsem, tak tam zavolal ať pro mě přijedou. Už mi to začínalo být celkem jedno, tak jsem svolil, četník něco mlel do mobilu, řekl mi ať tam počkám, že během ¼ až ½ hodiny přijedou, popřál mi cosi jako hodně štěstí a odplul. Během půl hodiny skutečně přijelo takový vykulený dítě s odtahovkou, něco mlelo německy, takže stejný scénář jako u četníka-zjišťoval o co jde, tak jsem mu sdělil příběh o šajze benzinu a šajze servise (přijal stejně jako policajt) a navrhl, ať zkusím jeho rakouskej benzin. Očividnej nesmysl, tak jsme se chvíli dohadovali, jestli náhodou nemá antiwassersračku do benzinu(asi 5 minut nerozuměl, pak pochopil ale stejně neměl) a protože jsem měl otevřený víko nádrže jak jsem zkoušel jednu ze zoufalých variant-start s otevřeným víkem-nalil cca 5 litrů a zamixoval s motorkou. Výsledek samozřejmě nula, tak že to prý dovezeme do servisu. Na moje dotazy po vercajku mlel cosi, že nesmí na dálnici nic dělat a že stejně nemá nádobu na špatnej benzin. Na můj návrh ekologicky vylejt benzin do trávy, že si to opravím sám na místě se málem skácel, a protože na žádnej rozumnej konec to nevypadalo, tak jsem přivolil k odtahu zvědavej, jak motku naloží, když měl vzadu jenom rám. Ovšem chlapeček to zjevně nedělal poprvé, odněkud vytasil hliníkový účko, přidělal ho na rám, motku profesionálně přikurtoval a jeli jsme do servisu. Cestou se dohadoval s mechanikem přes rádio, a pochopil jsem, že to kvůli benzinu tahaj často. Před servisem jsme devítku složili hezky ve stínu, klouček zmizel a přivalil se s vysavačem. Zírám na něj v údivu co to veze, když na devítce evidentně žádný koberce nejsou, ale vyptával se kolik mám asi benzinu, něco pošteloval a benzin mi hezky vysál tím luxem. Pak otevřel bok auta, ukázal mi kde má nářadí a odklusal.
V klídku jsem si motku rozebral, ekologicky vylil zbytek benzinu z nádrže i z filtru na zem (no co, měl tam zůstat)prohlédl kouhout zevnitř(jako novej, jen málo dotaženej od Talijánů) nastartoval, motka jela jako zdravá, tak jsem ji sestavil zpátky, nalil zbytkem rakouskýho benzinu benzinu, nechal se zkásnout o 212 éček (matičko sedmibolestná, on ten hošík mi to uměl z auta odepsat z karty) a odjel pumpě. Dumal jsem kudy pojedu, jestli to vezmu po dálnici a podstoupím event. stejný martyrium co jsem měl za sebou, nebo po vedlejších, ale bez mapy bych taky mohl dojet domů někdy kolem vánoc, tak jsem se rozhodl to risknout, jen jsem se modlil, ať dojedu z dosahu policajta a odtahovky, abych nebyl za blba. Tak jsem asi ve ¾ na 4 vyjel, na dálnici jsem byl asi po kilometru, motka jela, tak jsem jel prvních asi 50 km skoro odstavným pruhem rychlostí mezi 120-130 s ušima nastraženejma kdy se ozve střelba. Nic, tak jsem postupně zrychloval, až jsem se ustálil na rychlosti +- 200, vše v poho, až na jednoho bůčka se smradlavým mercedesem kterej měl potřebu závodit, ale ve 250 odpadl, já poodjel a byl klid až na konec dálnice za Linzem, Sjel jsem na normální silnici, zmírnil na přijatelných 140, ovšem za asi 15 km se ukázalo, že přijatelné jsou pro mě, ale ne pro rakouský policajty, vyjeli z polňačky a mohli se při vylejzání z auta přerazit aby mě zastavili. O ujíždění jsem nedumal, nebudu si to přece dělat ještě horší, než to je. Hned jsem byl jedním ujištěn že umí šééésky, že mám dát šííídický a téééhnicky průkaz (to mě rozesmálo, umím německy jako on česky) a pak se mě vyptávali německy, jestli vím, proč mě lapli. No, něco jsem tušil, tak jsem se přiznal, že jsem asi měl větší rychlost než se může, načež pokejvali hlavama a namalovali na kus papíru číslo 129. Myslel jsem že je to pokuta, tak jsem byl na mrtvici, ale pak z nich vylezlo, že mi tolik naměřili a že chtěj jen 35 éček, což se mi zdála celkem slušná cena za blbost, k jejich radosti jsem řekl že zaplatím hotově, sáhl do kapsy, odevzdal veškerou éčkovou hotovost co jsem měl s tím že zbytek ať si nechaj, ovšem hoši že prý to nejde, hrst drobnejch přepočítali, vrátili mi asi 12 halířů a kvitanci na pokutu

Pak na mě jeden spiklenecky mrknul a poslali mě pryč. Celkem veselá příhoda nebejt toho všeho předtím. Pak už to byla nuda, jen pár metrů před dojezdem jsem málem přesedl na srnky, ale naštěstí to bylo v kopci, kterej se v noci rychle jet ani nedá, takže jsem v pohodě dorazil dom před půl jednou v noci, zjistil že všichni spolucestující jsou už v pohodě na pivě, a i Aleš dojel domů v pořádku asi ½ hodiny přede mnou.
Toť vše. Děkuji tímto všem co jeli se mnou, že měli trpělivost a chuť mi pomoct. Dovolená to byla opravdu skvělá, takhle jsem si ještě nezajezdil, parta jako obvykle parádní a jsem moc rád, že jsem s váma všema moh bejt, a tenhle dojem nezkazil ani ten trochu kostrbatej dojezd domů.
PS doufám že prominete tu slohovku…