Zemřela KWAKA a do servisu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a motorku svou hledaly.
I zželelo se KHI sirotků;
klikovka její se vrátila
a vtělila se do nových pístů,
jím pak hlavu zakryla.
Poznaly dítky motorku po jeku,
poznaly ji a plesaly;
a prostý motor, v něm majíc úleku,
H2eRkou nazvaly.
Kawasaki vlasti naší milé jedině,
vy prosté naše pověsti,
natočil jsem tě na dlouhé rovině -
komu mám tebe dovézti?
Ve skrovnou já tě kapotu zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde zelenou máš rodinu.
Snad se najde dcera i tatínek,
jí mile dech tvůj zavoní;
snad že i zatočíš hnací řetízek,
jenž k tobě Káwu nakloní!
